Hezký den, čtenáři našeho blogu, v minulém článku jsem Vám psala o tom, jak jsem se rozhodla bydlet sama, tedy s kočkou, a jak jsem ten svůj byt našla. Máme za sebou i další fázi, a tak k vám přicházím s dalším článkem.
Vzhledem k tomu, že byt je vážně v původním stavu, jsou tam věci jako například špajz. Ten je možná praktický pro uskladnění věcí, ale v mé kuchyni, která má rozlohu dva a půl metru na čtyři metry vážně není místo navíc, a tak bylo jasné, že špajz musí pryč. V sobotu ráno byl sraz v bytě, já, nešťastný taťka a moje nejlepší kamarádka, která přišla na brigádu. Po válečné poradě bylo jasné, co se bude dít. Zruší se špajz, vyndají se háčky ze zdi, vytrhají se lišty z podlahy, vybourají se kachličky v kuchyni. Moje první činnost byla odstranění háčků ze zdi. Aby bylo jasno, byt byl po staré paní. Myslím, že ze svého bytu chtěla udělat obrazovou galerii. Možná se jí to i podařilo. Hustota osídlení zdi háčky byla jeden a půl háčku na metr čtvereční. Asi si umíte představit, jak blondýna vytahuje háčky ze zdi. Také jsem zapomněla napsat, že měřím metr a půl a nemám žádné schůdky, které by mi pomohly dostat se do vyšších úrovní. Tahala jsem jednu starou židli, kterou jsem koupila společně s bytem, po všech místnostech. Samozřejmě nemám sílu jen tak něco zatlučeného vytáhnout ze zdi, takže jsem háčky kroutila ze strany na stranu. Vytáhnout jeden háček mi trvalo zhruba pět až deset minut a zbyla po něm díra ve zdi přibližně o průměru pět centimetrů. To mi nepřišlo jako velký problém do chvíle, kdy jsem zjistila, že taťkův úkol bude tyto díry zakrýt. Nadšený vážně nebyl a můj pracovní název „nešťastný tatínek“ se opět ukázal jako velmi vhodný.
Úkol pro kamarádku byl vytrhat lišty z podlahy. Původní podlaha, tedy parkety, nebyly rekonstruovány nikdy, což je určitě přes padesát let. Podle toho taky probíhaly práce, jejichž cílem bylo úplné odstranění veškerých lišt kolem zdi. Moje kamarádka není sice blondýna, ale kromě toho je moje kopie. A to hlavně co se manuálních prací týče. Od nešťastného tatínka dostala, jak se teď říká, starter pack, který obsahoval šroubovák a kovovou věc, o které jsem později zjistila, že se nazývá majzlík. Pro danou činnost to vůbec nebylo důležité. První dva hřebíky vytloukl nešťastný tatínek na ukázku a kamarádka neblondýna se pustila do práce. Když jsem ji tak pozorovala během malé pauzičky pro odpočinek rukou, při vyndavání háčků jsem zjistila, že u práce asi taky nevypadám jako ženy v amerických filmech, stejně jako ona tak nevypadala. Myšlenku mi ihned zažehnal nešťastný tatínek větou: „Neokouněj a pracuj, chtěla jsi byt, tak dělej!“. Nemohla jsem ani nic namítnout, protože měl pravdu, a hlavně jsem si svoji nerozvážnost uvědomila. Někdy totiž přemýšlím, že jsem možná měla přejít špatnou barvu kuchyně, málo hranaté kliky a moc zaoblenou vanu a koupit byt již zrekonstruovaný. Teď bych nevytrhávala háčky, ale nakupovala vázičky a svícny a určitě by mě tolik nebolely ruce.
Nešťastný tatínek se dal do práce, na kterou jsem já ani kamarádka neblondýna nestačily, a tou bylo odstranění špajzu. Slovní spojení odstranění špajzu zní velmi kultivovaně, a vlastně celkem čistě, tiše a příjemně. V realitě to vypadalo asi tak, že celý dům věděl o tom, že se někde něco bourá, v kuchyni to vypadalo jako na fotbalovém zápase, kde se někdo rozhodl hodit dýmovnici. Vzduchem lítaly kusy zdi, podlaha nebyla pod prachem a cihlami vidět. Naše uši si vyzkoušely, co zvládnou, než nás rozbolí hlava.
Po dokončení činností, které jsem měla na starosti já a kamarádka neblondýna, jsme dostaly úkol, který byl dle mého na hranici našich schopností a neschopností. Tentokrát byl náš starter pack složený pouze z jedné věci. Sbíječka. První kontakt, uchopení a zvednutí do výšky dvaceti centimetrů nad zem mě velmi zaskočil. Vážila víc, než jsem předpokládala. Samozřejmě s kamarádkou neblondýnou nejsme žádné padavky, a tak jsme se daly do práce. Úkolem bylo odstranit dlaždice ze zdi. To také zní velmi příjemně a není, musím ale uznat, že je to mnohem něžnější než odstraňování špajzu. Tedy kromě hluku, ten je stejný. Měly jsme z toho vážně zážitek, po chvilce jsme si musely sbíječku vyměňovat, kvůli již zmíněné váze, ta druhá ale okamžitě sahala po telefonu, takže máme pár set videí a fotek na památku. Jednou se na to podívám, až budu ležet na gauči a vázičky budou na svém místě.
Tyto činnosti, když o nich píšu, zaberou pouze pár řádku, ve skutečnosti nám to zabralo celý den. Řekli jsme si, že pro dnešek to stačí, nešťastný tatínek byl stále plný sil, já s kamarádkou neblondýnou naprosto prázdné všech sil. Velmi nás tedy hláška o ukončení pracovního dne potěšila.
Nyní je tedy fáze vlastně skoro stejná jako v minulém článku. Mám byt, kočku, nešťastného tatínka a také trochu hrůzu z dalších dnů. Po ukončení práce jsem se zašla podívat do poštovní schránky, kde jsem měla od předsedy našeho družstva vlastníků smlouvu o družstevním podílu. Jen letmo jsem jí přečetla a zarazil mě poslední bod. Cituji: „Nájemce nesmí provádět stavební úpravy, ani jinou podstatnou změnu předmětu nájmu bez souhlasu pronajímatele (BD). V případě porušení této povinnosti je BD oprávněno požadovat, aby nájemce provedené změny, či úpravy bez odkladu odstranil.“ Vážně se netěším na výraz nešťastného tatínka, až bude muset zpátky postavit cihlový špajz.
